Šťastný kocour

28. 5. 2014

Na první pohled bylo to zviřátko docela zbědované, srst pocuchaná, hubený jako „lunt“. Jedno oko zalepené. Chudák zvíře. Dali jsme mu napít a hlavně najíst. Musel už delší dobu strádat a protože byl malý, řekl bych, že to bylo májové kotě, se sháněním potravy měl asi velké potíže. Měl chudák takový hlad, že si pochutnal i na suchém chlebu a vodě.
Očičko jsme mu vyčistili, nacpali mu bříško kočičími dobrotami, kterých máme doma pro naši asi tříletou kočičku Berušku (anglická modrá) vždycky zásobu.
Co s kocourem? Ano, je to kocour, jak jsme odborně zjistili. Musím přiznat, že jsme ho chtěli původně „vrátit“ na ulici, ale pokus nevyšel a vzápětí se znovu objevil na dvorku. Rozhodnuto – kde žije jedna kočka, může žít i druhá! Dostal první jméno Hepčík, nepochybně proto, že byl prostydlý a nastydlý a kejchal a kejchal, prskal a kašlal. Trochu jsme ho upravili a absolvovali jeho první návštěvu u veterináře. Odčervili jsme ho, koupili obojek proti blechám a klíšťatům, přidělili jídelní misky. Dostal nové jméno „Proužek“. A to pro pěknou proužkovatou pravidelnou kresbu jeho kožichu. Kočka evropská – pouliční směs. Samosebou neslyší ani na jedno jméno a tak si vystačíme s přivoláváním klasickým či-či, případně tleskáním. Začalo dokrmování a Proužek se poměrně záhy vzpamatoval a jeho tělo už nebudilo soustrast s podvyživeným tvorem.
K nám všem doma přilnul velice brzy a stal se velice mazlivým kocourem. Ne tak ovšem s kočkou Beruškou. Ta o něho jevila a jeví pramalý zájem a snaží se vždy zmizet, když je Proužek nablízku. Když přišel čas, tak se podrobil kastraci, přežil ji v pohodě, ale hormony s ním mlátí dodnes.
Zpočátku, kdy poznával nové prostředí, se zdržoval převážně doma. O něco později jsme mu přidělili pelíšek v kotelně, kde jsme mu do dveří instalovali „kočičí“ dvířka, což mu zjevně vyhovovalo. Začal courat, hlavně v noci, ale vrací se, značně po noční směně znaven. Pak spí třeba celý den na sedačce a stává se z něho kocour „gaučák“.
Samozřejmě že nemá rád vodu v kožichu, tak i v případě deště se dostaví domů a zalehne. No prostě je s ním legrace a někdy příště něco o jeho dospělém životě.