Vůně floxů a chuť angreštu…

Táta byl cestovatel. Když byl mladý a při síle brouzdat po světě, tak nemohl a kdyby nakrásně mohl, tak také nemohl, neměl na to. Tak alespoň využil každé možnosti, která se mu doma naskytla, a vyrazil do české přírody. Převážně. Přírodě, lesu, dával naprostou přednost před hrady a zámky, cizími městy, koupališti. Vyjímkou ovšem byla milovaná Vysočina!

Po staletích dobrých sousedských vztahů a pro německý stejně jako pro československý lid plodné kulturní výměny, ale i po desetiletích těžkých neblahých konfliktů a rozporů chtějí obce Köngen a Český Brod navázat na dobré časy německo-českých vztahů a přispět k tomu, aby se v minulosti získané přátelské vztahy opět upevnily…

z rámcové dohody obou měst o spolupráci

S blížícím se svátkem Dušiček[1] mě napadlo, že po mnoha letech navštívím dva známé pražské hřbitovy, na kterých spí svůj věčný sen někteří moji příbuzní z matčiny strany. A to nejen z piety k drahým zesnulým, ale i z praktického důvodu. Myšlenka byla taková: umístím na pomníky malou skleničku s dopisem, kde uvedu svoji identitu a současně prosbu, bude-li zájem, o navázání kontaktu[2]. Tak jsem to sepsal, zabalil do skleniček a dohodl s Tomášem termín „výletu“.

Naše třetí trasa vedla do Litomyšle, sice trochu komplikovaně, ale dojeli jsme tam…

Druhý srpnový výlet (13. 8. 2008) nás zavedl do Jabkenické myslivny a zámku Loučeň na Mladoboleslavsku. Památník Bedřich Smetany v Jabkenicích a zrevitalizovaný zámek v Loučeni, to byly cíle pěkného srpnového dne.

Tak jsme po delší době vyrazili na výlet. V tomto roce poprvé (2008) Já, manželka a vnuk David. Namířeno jsme měli do Roztok nad Vltavou.