Vůně floxů a chuť angreštu…

Aby bylo hned zpočátku jasno: mohl bych použít známou parafrázi bonmotu Vladimíra Menšíka, že „slečnám v tomto věku říkám zásadně paní…“ Ale přidržím se termínu slečna, vždycky jsme jí tak říkali a oslovovali. Když jsem ji kdysi dávno poznal, jak dále uvedu, byla tato milá osoba již v dosti pokročilém věku a já byl kluk školou povinný. Mohla být docela dobře moudrou a chytrou babičkou (svoje vlastní jsem nikdy nepoznal), ale osud jí  radost vlastních vnoučat nedopřál.

Vratislav Ebr a Jiří (Gerard) London, spolužáci z Hanspaulky. Chodili jsme spolu do základky, i když každý do jiné třídy. Od té doby, co jsme ukončili tento bohulibý ústav jsme se téměř neviděli (Jirka London odešel snad na jedenáctiletku, potom na Karlovu universitu, kde vystudoval medicinu. Dnes je z něho známý, myslím, že kardioodborník, bohužel, ve Francii. U Vráti ani nevím co studoval nebo co se vyučil, ale stal se z něho známý pražský knihkupec, sběratel a milovník knih. Dnes je v umístěn v podvědomí lidí díky svým četným televizním vystoupením…

Herec Ondrej, můj „spolubojovník“ v základní vojenské službě. Od roku 1964 jsme se neviděli, až v 42. týdnu jsem ho „objevil“ na internetu!

Je notoricky známé, co byla a jak významná byla ke konci 18. století Krameriova Česká expedice[1] pro úspěšný rozvoj českého jazyka a národního uvědomění v Čechách v době obrozenecké. Vždy, když jsem navštívil prodejnu Fotochemy na Jungmannově náměstí čp. 4 v Praze služebně nebo soukromě, představoval jsem si, že tato malá prodejnička výrobků FOMA by mohla sloužit i jako taková „Krameriova expedice“ pro obor fotografování a zacházení s materiály tuzemské značky FOMA (filmy, papíry, chemikálie atd.), prostě rady a porady zdarma. Postupem času jsem poznal, že k tomuto účelu slouží vlastně již dlouho, prakticky od svého zřízení podnikem Fotochema Hradec Králové jako průzkumová a průmyslová prodejna[2]. Ta měla mimo zmíněné ještě oficiální úkol: shromažďovat požadavky, názory a náměty spotřebitelů na celý sortiment značky FOMA a přenášet je na hlavní podnik do Hradce Králové. Takový jakýsi marketing 70. a 80. let 20. století.

Dnes, tj. 23. června 2014 se vracíme vlakem z Prahy ze setkání Dcer 50. let. V dobré náladě se sešlo v knihovně Václava Havla v Řetězové ulici takovéto příjemné a „zdravé jádro“ Dcer. Tomu odpovídala i srdečnost debat a příjemné prostředí. Byla přítomna i Jana Švehlová, zakladatelka sdružení a jeho stálá příznivkyně a podporovatelka… Měl jsem vypnutý mobil, aby nerušil, a zapínám ho až ve vlaku. Čtyři pípnutí – SMS je tu! Podívám se a nemohu uvěřit vlastním očím: Od: Linhartová Marie, 22/6, „Cenda mi v patek vecer umrel. Marie“
Beze slova podám telefon manželce a oba mlčíme až do Úval…