Vůně floxů a chuť angreštu…

Dnešní doba s sebou mimo jiné nese i nebývalou popularizaci vaření, tedy přípravu stravy. Vaří se ve sdělovacích prostředcích, soutěží se o nemalé peníze, vaří se v novinách a časopisech, vychází nepřeberné množství kuchařských publikací. Vaří obyčejní lidé, vaří celebrity, prostě vaří kde kdo. Lidé znají známé kuchařské veličiny napříč Evropou počínaje Jamiem Olivierem, přes Gordona Ramsaye, Joëla Robuchona, Emerila Lagasse, Davida Changa, kteří jsou v kuchařském světě stejnými pojmy jako Mick Jagger v pop music nebo Brad Pitt ve filmu. Jak jsem již podotknul, svoji zásluhu na tom mají nesporně nejrůznější TV pořady o vaření. TV vysílání dává poměrně slušný prostor kuchtění na různých úrovních, ale všichni ti Kluci v akci, Emanuelové Ridiové, Babicové, Pohlreichové a další jsou jen drobnou ukázkou z našich současných luhů a hájů. Trochu jinak celou věc chápou zahraniční televizní stanice, jsou i v tomto žánru napřed. Snadno se lze o tom přesvědčit listováním v satelitním vysílání, kde se „vaří“ na plné pecky i v pořadech, kde by to našinec buď vůbec neočekával, nebo jen okrajově. Gastronomie nezná hranic. Obrovský boom prožívá také takzvaná „etnická kuchyně“, tedy kuchyně pro nás exotických národů. Už dávno si nevystačíme s kuchyní čínskou, indickou a mexickou, ke slovu přicházejí kuchyně z Kuby, Brazílie, Argentiny, Peru, Pákistánu, Vietnamu, Thajska, Indonésie, Malajsie, nebo dokonce jídla z Ruska. Jak to bylo v běžné české rodině v šedesátých letech a později jsem se pokusil shrnout v několika vzpomínáních. Příprava jídla byla v naší rodině, tedy rodině Bočkových, chápána ne jako nutné každodenní zlo, ale jako proces tvůrčí a radost přinášející.

Bylo dobrým zvykem a tradicí někdejšího Městského kulturního střediska v Českém Brodě zvát do tohoto města různé osobnosti kulturního světa a poskytnout jim prostor pro prezentaci jejich umění.Jako doplněk nebo jako dominantu kulturního života ve městě.