Vůně floxů a chuť angreštu…

Na své vojákování, mimo jiné i na jeho libereckou část, jako absolvent tehdejší vojenské katedry na vysoké škole, vzpomínal i Ing. Petr Breindl. S tímto člověkem jsem se sešel, jak už jsem dříve popsal, v liberecké PŠ, kam jsem byl spolu se svým kamarádem Ondrejem Hercem převelen v roce 1962 z Ruzyně. Po absolvování této školy jsme se vrátili zpět do Ruzyně. Vzpomínky Petra Breindla jsem obdržel od jeho synovce včetně dvou fotografií a myslím, že bude docela dobré porovnat naše zážitky v Československé lidové armádě let 1962-1963. Je to čtení poněkud delší, což jistě zájemce, případně pamětníky, určitě neodradí. Další osudy Petra Breindla mi nejsou zatím známé a neozval se mi už ani jeho synovec
Text je obsahově neupravován, jen jsem opravil drobné chybičky a překlepy.
Leden 2013

S blížícím se svátkem Dušiček[1] mě napadlo, že po mnoha letech navštívím dva známé pražské hřbitovy, na kterých spí svůj věčný sen někteří moji příbuzní z matčiny strany. A to nejen z piety k drahým zesnulým, ale i z praktického důvodu. Myšlenka byla taková: umístím na pomníky malou skleničku s dopisem, kde uvedu svoji identitu a současně prosbu, bude-li zájem, o navázání kontaktu[2]. Tak jsem to sepsal, zabalil do skleniček a dohodl s Tomášem termín „výletu“.