Vůně floxů a chuť angreštu…

Pražský knihkupec Vratislav Ebr, synovec výsadkáře Josefa Valčíka, člena para skupiny, která 27. května 1942 zlikvidovala Reinharda Heydricha.

Matka Vráti, Františka Sivková-Valčíková, byla jako skoro všichni příbuzní výsadkářů, okamžitě zatčena a ihned po porodu byla poslána 20. října 1942 do koncentračního tábora Mauthausen, kde 26. ledna 1943, stejně jako ostatních třináct Valčíkových, zahynula v plynové komoře. Tak Vráťa unikl smrti. Vráťa Ebr se dozvěděl tuto pravdu až dvanáct let po válce od svých adoptivních rodičů, manželů Ebrových. Více na 
http://www.svet.czsk.net/clanky/cr/rodinyhrdinu.html

Ze školních let si pamatuji Vráťu jako zaníceného divadelníka (na škole fungoval, myslím, dramatický kroužek) a jeho charakteristický hlas si pamatuji dodnes, i když ho neumím popsat. Setkal jsem se s ním pak někdy později v Praze v knihkupectví v průchodu mezi ulicí Na Příkopě a tehdejším Gorkého náměstím, zvaným Gorkáč. Prohodili jsme pár vět a od té doby se mě vždycky připomněl svými televizními vystoupeními. Do jeho Arbesova knihkupectví jsem se už nedostal. Snad to tak mělo být, člověk se nemá příliš vracet, neboť nikdy nenalezne co opustil (klasik) a tak mě Vráťa Ebr zůstal v paměti tak trochu jako spojnice mých školních let a horou dobrých i méně dobrých knih, která jsem za ta léta přečetl anebo do nich alespoň nahlédl…

Gérard Michel London neboli Jirka Londonů
 

V Praze 6, dříve XIX, na Hanspaulce je v ulici Za Hanspaulkou krásná vila čp. 874/15 (rohová vila Na Dyrince 1).
V sobotu 4. června 2005 byla na tomto domě odhalena pamětní deska[1] připomínající významného českého výtvarníka, grafika, tvůrce písem Jiřího Rathouského (1924–2003), který zde žil od roku 1955[2]. Žádná jiná deska ani cokoliv jiného však nepřipomíná, že v tomto domě žila v 50. letech 20. století také neúplná rodina Artura Londona, česko-židovského politického činitele, diplomata a publicisty.
Málokdo to dnes už ví.

Artur London, otec mého spolužáka Jiřího, (narodil se 1. 2. 1915 v Ostravě, zemřel 7. 11. 1986 v Paříži) byl v roce 1952 odsouzen na základě vykonstruovaných obvinění v procesu s tzv. „protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského“ k doživotnímu vězení. V roce 1955 byl propuštěn a v roce 1956 rehabilitován.

Jeho rodina byla pak ubytována ve výše zmíněné vile a tak se stalo, že jeho syn Gérard (Jiří) chodil do základní školy v nedaleké Sušické ulici. Jirka London se narodil 3. dubna 1943 ve Francii v ženské věznici Roquette (Petite Roquette)[3], kde byla jeho matka, v té době těhotná, vichystickou vládou uvězněna v roce 1942 za účast ve francouzském odboji (La Résistance)[4]. V roce 1944 byla deportována do koncentračního tábora Ravensbrück, odkud byla později převezena do koncentračního tábora Buchenwald. Přežila a zde se také dočkala konce války. Jirkův otec Artur byl zatčen rovněž v roce 1942 a internován v koncentračním táboře Mauthausen. Také přežil[5]. Kam byl v té době Jirka umístěn nevím, kdo se o něho staral, jisté je, že přežil…
Do Prahy se Londonovi přestěhovali koncem roku 1948. S největší pravděpodobností začal chodit do školy v Sušické v roce 1949. Stejně jako já.

Chodil sice do jiné třídy než já, ale po škole bylo „Náměstíčko“ naše. Lítali a řádili jsme tam až do setmění, kolem transformátu, na trávnících svažujících se uprostřed ulice Za Hanspaulkou až k zámečku, tehdy ještě depozitářem a muzeem archeologických vykopávek Josefa Antonína Jíry. Prostor „Náměstíčka“ nebyl ještě oplocen, to až později pro účely mateřské školy, která sídlila v bývalé restauraci U Fornousů. Vzpomínám si, jak jsme klukovsky „kšeftovali“, měnili známky atd.

Ve vile bydleli ještě jeho matka Lise Londonová (narozena španělským rodičům jako Élizabeth Ricol 15. února 1916 v Montceau-les-Mines, Francie, zemřela 31. března 2012 v Paříži ve věku 96 let), starší sestra, myslím, že se jmenovala Františka – Francesca, Françoise, nejmladší Michel, občas byl k vidění dědeček Ricol[6], otec Lise, matku, která s nimi také žila, si již nevybavuji. S prarodiči se Jirka bavil pouze francouzsky, stejně tak i s matkou, jejíž čeština nebyla v padesátých letech dobrá. Česky uměl Jirka dobře, trochu „francouzsky ráčkoval“ i v češtině. Ve vile v přízemí s nimi žili ještě mladí manželé Poláčkovi. Jan je fyzik, Marie učitelka. O jejich vztahu se krátce zmiňuje i Artur London ve svém Doznání.[7] Píše: „…nová katastrofa: prasklo potrubí! V domě není voda a pro pět nemocných je jí třeba hodně…Lise je na pokraji nervového zhroucení. Když vynáší do schodů dva džbery vody, pro něž byla naproti přes ulici, upadne, celá se zmáčí a vody je plno až do přízemí. Mladí manželé, kteří bydlí pod námi, jsou k našim velmi hodní. On, Jan Poláček, je fyzik aspirant, Marie je učitelka. Ta si sedne k Lise na schody, snaží se ji utěšit, a nakonec se rozpláče spolu s ní. Pak jí pomůže utřít vodu…“

Po ukončení hanspaulské osmileté základky se Jirka dostal na tzv. „jedenáctiletku“ (dříve gymnázium) na dnešní Evropské (bývalé Benešovo gymnázium). Mám tu informaci od své spolužačky Heleny Heřmánkové, s kterou prý byl ve třídě. Nepochybně absolvoval maturitou (asi v roce 1960)  a pokračoval na lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze. Absolvoval v roce 1966 a odešel pak do Francie, kde už od roku 1963 byl i jeho otec. Nevím, zda ve Francii byla v tu dobu už i jeho matka Lise a celý zbytek rodiny, ale s největší pravděpodobností ano.

V Paříži se MUDr. Gerard Michel London specializoval v letech 1967 až 1971 na nefrologii[8] a posléze se stal vedoucím oddělení Nephrology-Hemodialysis Manhes nemocnice Fleury-Mérogis/Paris. Od 1973 až 1985 byl činný v hemodynamické[9] laboratoři Broussais nemocnice v Paříži. V letech 1991 až 1998 byl člen rady francouzské společnosti Nephrology a od roku 1994 až do 1999 člen rady francouzské společnosti Hypertension. 

Členem rady evropské ledvinové asociace (ERA-EDTA) byl od roku 2002 do roku 2006, on od roku 2007 působí jako člen vědecké rady mezinárodní společnosti Hypertension. Jeho hlavním profesním zájmem, medicinskou specializací, dotýká kardiovaskulární fyziologie a pathophysiologie. Publikoval v tomto oboru více než 300 prací v odborných časopisech, je autorem řady odborných recenzí a řady kapitol v knižních publikacích jako spoluautor. Připomíná se i členství v International-American-French společnosti Hypertension, a International-European-American a francouzské společnosti Nephrology. Dr. London je v současnosti (2007) člen redakční rady časopisu Nephrology a časopisu americké společnosti Nephrology, Nephrol.

Na zasedání Akademického senátu 1. LF UK ze dne 9. 6. 2008 byl Prof. Dr. Gérard Michel London zvolen jako zahraniční člen její Vědecké rady. V roce 2011 Praha přivítala jednu z největších odborných akcí roku 2011. Na 48. výroční setkání evropských nefrologů, kongres ERA-EDTA, se sjelo na 23. až 26. června přes 9 000 delegátů nejen z Evropy, ale i ze zámoří. Kongres zahájil president kongresu prof. Vladimír Tesař a prof. Gerard London, president ERA-EDTA. Na internetu existuje velké množství zmínek o vědeckém působení Prof. MUDr. Gerarda M. Londona, jsou vzpomínány nesčetné účasti na světových konferencích a sympoziích, různé funkce.

Již jsem se zmínil, že Dr. London začal svoji nefrologickou činnost před více než 40 lety, a pracoval v Paříži, v nemocnici Manhěs, kde se stal šéfem nefrologie/hemodialyzačního oddělení v roce 1971 až do svého odchodu do důchodu v roce 2009. Byl vedoucím vědeckým pracovníkem na INSERM[10], byl předseda ERA-EDTA 2008 - 2011 a v současné době předseda eureca-m[11], jedné z pracovních skupin ERA-EDTA, se zaměřením na kardiovaskulární onemocnění u pacientů. Získal několik ocenění a čestných členství. Byl poctěn zlatou medailí Univerzity Karlovy v Praze a ocenění Paul Millieze Evropské společnosti pro hypertenzi. Jeho vědecká činnost směřovala především ke studii kardiovaskulárních onemocnění u chronického onemocnění ledvin a mechanismů vyvolávajících cévní kalcifikace a tuhost v tomto stavu. Dr. London je autorem a spoluautorem více než 350 původních publikací, z nichž některé byly publikovány v prestižních časopisech zejména Circulation, European Heart Journal, hypertenze, Journal of American Society of nefrologie, atd.

Na zatím posledním kongresu ERA-EDTA v Amsterdamu, během slavnostního zahájení (31. května 2014) obdržel ERA-EDTA Award za vynikající vědecké úspěchy.

To je zhruba vše, co se mě podařilo zjistit nebo z paměti vydolovat o životě Jirky Londona a jeho profesním vzestupu.
I takoví lidé a odborníci se „zrodili“ na Hanspaulce, i když si nejsem dneska jist, měla-li Hanspaulka na kariérní postup prof. MUDr. Gérarda Michel Londona nějaký zásadní vliv. Asi neměla, ale to je fuk, hlavně, že pomohl a pomáhá mnoha lidem…