Vůně floxů a chuť angreštu…

S tou mojí příchylností k elektrotechnice a radiotechnice se to má asi tak: V zajetí tohoto oboru jsem byl tak někdy od základní školy. Tenkráte se hodně „nosila“ radiotechnika, a protože bolševik nesnášel jakékoliv soukromé aktivity, byť by to byly jenom zmínky, o radiotechnice vysílací, tak Je fakt, že  jsme se jako kluci vrhli na techniku přijímací.

Narodil jsem se v neděli 4. dubna 1943 někdy večer (kolem 22. hodiny?) v tzv. Zemské porodnici u sv. Apolináře v Praze jako druhé a dlouho očekávané dítě svých rodičů.

Jiří Novák-Houdek byl akademický malíř a restaurátor. Říkám „byl“, protože už, bohužel, není mezi námi. Zahynul při tragické autonehodě při návratu z vernisáže na silnici z Vyžlovky do Kostelce nad Černými Lesy v roce 1992.

Pacher Lev byl můj známý a přítel, s kterým mě dala dohromady společná vášeň – klasická fotografie – někdy koncem 60. let 20. století. Nezahrnout tuto osobnost do mého vzpomínání by byla trestuhodná troufalost až nedbalost. Už tak jsem měl u něho vroubek, spočívající v tom, že jsem ho v poslední léta života dost opomíjel, lomcován jinými osobními starostmi. Stavěli jsme doma bydlení, oba rodiče zemřeli a tak návštěvy Prahy řídly. Lev to těžko nesl a tak jsem z „přítele“ sestoupil na „bývalého přítele“. Mrzelo mě to velice, i když právě od Lva to nebylo míněno nijak zle. Takový už byl…

Dnes, tj. 23. června 2014 se vracíme vlakem z Prahy ze setkání Dcer 50. let. V dobré náladě se sešlo v knihovně Václava Havla v Řetězové ulici takovéto příjemné a „zdravé jádro“ Dcer. Tomu odpovídala i srdečnost debat a příjemné prostředí. Byla přítomna i Jana Švehlová, zakladatelka sdružení a jeho stálá příznivkyně a podporovatelka… Měl jsem vypnutý mobil, aby nerušil, a zapínám ho až ve vlaku. Čtyři pípnutí – SMS je tu! Podívám se a nemohu uvěřit vlastním očím: Od: Linhartová Marie, 22/6, „Cenda mi v patek vecer umrel. Marie“
Beze slova podám telefon manželce a oba mlčíme až do Úval…

Je notoricky známé, co byla a jak významná byla ke konci 18. století Krameriova Česká expedice[1] pro úspěšný rozvoj českého jazyka a národního uvědomění v Čechách v době obrozenecké. Vždy, když jsem navštívil prodejnu Fotochemy na Jungmannově náměstí čp. 4 v Praze služebně nebo soukromě, představoval jsem si, že tato malá prodejnička výrobků FOMA by mohla sloužit i jako taková „Krameriova expedice“ pro obor fotografování a zacházení s materiály tuzemské značky FOMA (filmy, papíry, chemikálie atd.), prostě rady a porady zdarma. Postupem času jsem poznal, že k tomuto účelu slouží vlastně již dlouho, prakticky od svého zřízení podnikem Fotochema Hradec Králové jako průzkumová a průmyslová prodejna[2]. Ta měla mimo zmíněné ještě oficiální úkol: shromažďovat požadavky, názory a náměty spotřebitelů na celý sortiment značky FOMA a přenášet je na hlavní podnik do Hradce Králové. Takový jakýsi marketing 70. a 80. let 20. století.

Herec Ondrej, můj „spolubojovník“ v základní vojenské službě. Od roku 1964 jsme se neviděli, až v 42. týdnu jsem ho „objevil“ na internetu!

Vratislav Ebr a Jiří (Gerard) London, spolužáci z Hanspaulky. Chodili jsme spolu do základky, i když každý do jiné třídy. Od té doby, co jsme ukončili tento bohulibý ústav jsme se téměř neviděli (Jirka London odešel snad na jedenáctiletku, potom na Karlovu universitu, kde vystudoval medicinu. Dnes je z něho známý, myslím, že kardioodborník, bohužel, ve Francii. U Vráti ani nevím co studoval nebo co se vyučil, ale stal se z něho známý pražský knihkupec, sběratel a milovník knih. Dnes je v umístěn v podvědomí lidí díky svým četným televizním vystoupením…